SOKOLSKÉ OCHOTNICKÉ DIVADLO V
DŘEVOHOSTICÍCH
Ochotnické divadelničení v Dřevohosticích, rázovitém městečku na rozhraní Hané, Valašska a Záhoří, sahá hluboko do 19. století. V době probouzejícího se národního uvědomění byl v obci, kromě jiných spolků věnujících se rozvíjení slovanského cítění, založen "Čtenářsko-pěvecký spolek ŽEROTÍN", který kromě zřízení knihovny, půjčování knih, sborového zpěvu, pořádání přednášek z dějin našeho národa a zajímavých národopisných výstav, pořídil i jeviště a hrál ochotnická divadelní představení. Na tehdejší dobu dobře vybavené jeviště se nacházelo v hostinci "U Šilingrů" na náměstí. Tento hostinec stával vedle dnešního obchodního centra manželů Nedělových ti jeho prostory sloužily jako kulturní středisko obce až do roku 1921, kdy byla postavena sokolovna.
Je velká škoda, že z nesporně bohaté divadelní činnosti spolku ŽEROTÍN se nezachovaly kroniky, takže dnes už neznáme jména protagonistů tehdejšího souboru. Jediné, co se podařilo vypátrat, je informace, že byly hojně hrány hry Klicperovy, Bozděchovy, Tylovy, Jeřábkovy, Štolbovy a Šamberkovy, že byly pořádány večery poezie, na nichž se recitovaly verše K. H. Máchy, S. Machara, Jaroslava Vrchlického, Vítězslava Hálka, Jana Nerudy, byly čteny prózy K. H. Borovského, Boženy Němcové aj.
Mezníkem ochotnického divadla v Dřevohosticích je rok 1909, kdy byla v místě založena Tělovýchovná jednota SOKOL, v prvním období jako odbor Tělovýchovné jednoty SOKOL Bystřice pod Hostýnem. Hned při založení odboru SOKOLA v Dřevohosticích vznikl zároveň s oddílem tělesné výchovy i odbor divadelní, sdružující ochotníky nejen z Dřevohostic, ale i z přilehlých obcí, zejména Turovic, Nahošovic, Radkova Domaželic. Zájem o ochotnické divadlo a ochotničení byl značný, a tak již v březnu 1910 se obec dočkala prvního sokolského divadla. Byla to jednoaktovka ,,Zmýlená neplati", kterou režíroval Josef Grunzweig.
Rokem 1921 začíná pro dřevohostické sokoly samozřejmě i jejich ochotníky něco jako „Nový letopočet“. Koncem roku byla totiž dostavěna a slavnostně otevřena nová vlastní sokolovna, jejíž součástí bylo i na svou dobu velmi dobře vybavené jeviště, které zařizovala pražská firma Šustek a Wenig. O tom, že nové jeviště opravdu sloužilo svému účelu, svědčí záznam v kronice, podle něhož bylo v roce 1922 sehráno osm představení, jejichž tituly se, bohužel, nezachovaly a zatím se je nepodařilo zjistit.
V souladu s tehdy připravovaným divadelním zákonem byla z divadelního Ildhol'lI Sokol utvořena "SOKOLSKÁ SCÉNA", která se stala řádným členem I INlrll(ln( matice divadelního ochotnictva českého (ÚMDOČ).
Rok 1947 byl zahájen veselohrou J. Vrchlického ,,Noc na Karlštejně", režírovanou K. Langrem. Hra byla uvedena v rámci soutěže ÚMDOČ a soubor byl porotou zařazen do I. Třídy divadelních ochotníků. Kromě tohoto představení byla ještě sehrána další čtyři: ,,Baťoh" v režii K. Langra, .Oblaka" v režii E. Hrazdíry, "Vzbouření v ústavu šlechtičen" v režii K. Langra a ,,Pro květinu míru" v režii M. Maturové.
Kromě již zmíněné ,,Noci na Karlštejně" se velkého ohlasu dočkala hra "Vzbouření v ústavu šlechtičen", v níž kromě 11 žen hrál jediný muž (B. K vasnica). Stínem roku 1947 bylo tříštění ochotnické práce. Československá obec sokolská (ČOS) nařídila, aby sokolské soubory vystoupily z ÚMDOČ a založily samostatné dramatické odbory Sokola. Rozhodnutí ČOS bylo provedeno, i když obecné mínění hodnotilo tento počin jako nerozvážný, protože v dřevohos tickém souboru se společná práce dařila.
Neopakovatelným svátkem pro "opět" sokolské ochotníky byl21. březen 1948.
Kronika dřevohostických Sokolů se tak může pyšnit následujícím zápisem jednoho z největších českých herců 20. století: "Drazí bratři a sestry, rád se zapisuji do této Vaší knihy, tak rád, jako bych se zapsal do Vašich srdcí. Žijeme v těžkých dobách, velkých dobách a jen láskou a důvěrou jednoho k druhému můžeme překonat obtíže, kterými snad pláčí naše duše. Vzpomínejme společně na Maryšu u Vás a těšme se na shledanou. Váš Zdeněk Štěpánek, Dřevohostice, 21. III. 1948." Mistr Štěpánek hrál svého Vávru u nás dvakrát, v ostatních reprízách ztvárnil tuto roli B. Kvasnica. V roli Maryši se představila A. Hrdličková.
Kromě Maryši byly v roce 1948 ještě uvedeny hry: ,,Paní Marjánka, matka pluku" a „Prach a broky", obě v režii E. Hrazdíry. Ochotnický život v Dřevohosticích se prakticky nikdy nezastavil, byť už nikdy nedosáhl takové intenzity jako za Rakouska a v prvních letech svobodného Československa. Přesto však i v následujících letech byla každým rokem hrána minimálně jedna, častěji však dvě až tři hry, přičemž se v souboru vystřídala opravdu hezká řádka režisérů a herců.
Pokračování příště ....